

Podoba vizuálního řešení koncertní sezóny 2016/2017 České filharmonie je rozpracováním koncepce, kterou Studio Najbrt vytvořilo pro loňské 120. výročí založení tohoto prvního českého orchestru (autory grafického pojetí jsou Marek Pistora a Michal Nanoru). Otevřený grafický koncept, těžící z historického kulturního renomé tohoto hudebního tělesa a z jeho úzkého sepětí s budovou pražského Rudolfina, nachází konkrétní podobu v plakátech, programech, programových katalozích a jejich jazykových mutacích.
Oproti předešlému ročníku, který zlehka odkazoval k estetice doby vzniku prvních programů Filharmonie, je nyní plně vytěženo „dekorativní obžerství i jemné detaily výzdoby Rudolfina" (s odkazem na stránky studia). Aplikace fungují nejefektněji v samotné koncertní síni, kde stěny a stropy ožívají, volně přecházejí do tištěných brožur a třepotají se v programech v rukou návštěvníků. Na ty spíše tradičně založené může vizuální koncepce působit přívětivě chlácholivým dojmem, že tady je svět stále ještě v pořádku, ukotven v jasně vyrýsovaných, v historické paměti měkce usazených, dekorativních schématech. Podezíravějšímu návštěvníkovi však neunikne jistá poťouchlost, s jakou jsou ornamentální malířské dekorace, antikizující a renesanční grotesky, girlandy, maskarony, amoreti, alegorické figury, ale též parafrázované architektonické fragmenty či jiné volnější vizuální citace navzájem překrývány ve vrstvách, a vytvářejí tak vizuální „souzvuky" nebo naopak disonance. Dojem nadsázky je rozehrán užitím různých měřítek a barevností. Kolísá též míra abstrakce či věrnosti předloze a do dekorativního vzorníku přímo vstupují i některé současné grafické prvky - například ilustrace Alexeje Klyuykova pro dětské edukativní programy, které tu a tam jen tak mimochodem vykouknou mezi doslovnými ornamentálními odkazy.
Pavla Pauknerová