CGD

Vizuálně citlivého člověka, který si ve svém okolí běžně všímá pro jiné neviditelných jednotlivostí, mohly při kontemplaci na Bubenečském hřbitově ještě donedávna rušit nepříliš vzhledné okrasné sloupy označující jednotlivá hřbitovní oddělení či nejednotný orientační systém. To se díky zásahu designérů Eduarda Herrmanna a Josefa Tomšeje změnilo. Sem i na další desítky hřbitovů v hlavním městě, jejichž podoba většinou postrádá společnou koncepci a je spíše výsledkem vrstvení různých návrhů posledních desetiletí, totiž navrhli nový mobiliář a navigační prvky. 

Výsledkem vzešlým ze soutěže Hřbitovních a pohřebních služeb hlavního města Prahy je hned několik kovových objektů: nejen vzpomínané sloupy označující hřbitovní oddělení, ale i vysvětlující cedulky, nástěnky, ukazatele směru, pumpy na vodu, stojany na konve, stejně jako zástěny na kontejnery, do nichž se na hřbitovech sbírají uvadlé květiny. Všechny prvky tohoto minimalistického hřbitovního mobiliáře, o jehož vizuální podobu se postaralo grafické studio Lemon design ve spolupráci s ilustrátorkou Mariou Makeevou – ta je podepsaná pod originálními ilustracemi –, spojuje materiál a technologie výroby, tedy litý kov, který se oba designéři rozhodli využít zejména kvůli jeho vlastnostem vzdorujícím času.

Stejně jako parky či náměstí, jsou i hřbitovy místa prozrazující, jak se jako společnost vztahujeme k veřejnému prostoru a jak jsme schopni se o něj starat. Zásah tvůrčího tandemu Eduarda Herrmanna a Josefa Tomšeje, který na pražských hřbitovech vydrží i desítky let, jasně dokazuje, že kvalitně vedená soutěž ze strany podobné organizace má sílu kultivovat prostor kolem nás. V případě míst posledního odpočinku – a to nejen kvůli současným debatám o důstojnosti umírání a smrti – jde o počin o to důležitější.

Petra Cieslar