CGD

Road To Nowhere

Well we know where we're going

But we don't know where we've been

And we know what we're knowing

But we can't say what we've seen

And we're not little children

And we know what we want

And the future is certain

Give us time to work it out

Yeah

Jindřich Janíček si rád vypomáhá texty písní, převážně těch, které má rád, které jej obklopují, a tak není špatné se jimi obklopit v textu reflektujícím jeho loňskou práci.

Považujme je za nápovědu, za další díl ze skládačky, jak chápat nejen původní impuls k vyprávění, ale jeho ilustrace vůbec. Asi bychom se měli bavit o kresbě či o ilustraci, ale zkusme se chvíli věnovat vyprávění, opomíjené to součásti ilustrace. Jindřich, který sice kreslí neustále a postupně ohledává své způsoby rukopisu, je především vypravěčem. Prvotní důvod vyprávět je u něj vždy před kresbou, je to jev v české ilustraci ojedinělý, nedoceněný a většinou i neviděný.

Neviděný vypravěč a viděný ilustrátor. Tou větou by se mohlo končit.

Shodou náhod se v okamžiku, kdy měl přebírat své první ocenění Ilustrátor roku, pohyboval na místech, o nichž vypráví jedna z knih, za kterou je nominovaný letos. Kde bude v době vyhlašování tentokrát, zatím není známo.

Pohyb sedícího ilustrátora je dalším z prvků skládačky. Nejen pohyb

jako přesun na místo vyprávění, ale neustálý pohyb uvnitř vyprávění.

To, co začalo sešity Zbytečných reportáží, se rozrostlo do více než 300 stran reportáže o cestě Na západ severozápadní linkou, nenápadného cestopisu kresleného během vlastního putování. Vizuálně je podobný knihám fotografa Stephena Shora, jeho vyprávění je však jiné, jde o vyprávění Evropana ovlivněného vizualitou země, která na něj působí víc než jeho zem rodná. To, jakým způsobem zde Jindřich nachází domov, připomíná situaci, jež potkala mnohé. A podobně jako mnoho Evropanů před ním se zde neztrácí, ba naopak přináší to tušené, co jsme viděli a věděli dřív, jen zase jinak.

Dále zbývá už jen refrén:

We're on a road to nowhere

We're on a road to nowhere

We're on a road to nowhere

We're on a road to nowhere

Tomáš Luňák