CGD

Všestranný výtvarník, který svět dětí i dospělých obohatil o postavu Maxipsa Fíka a jeho kamarádku Áju, se narodil v roce 1935 v Praze. Kreslení Jiřího Šalamouna bavilo od dětství a rodiče ho v jeho zájmu podporovali. Později vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. „Bavilo mě učit se, jsem dost zvědavý i zvídavý. Ne že bych si chtěl stěžovat na naši Akademii, ale měl jsem dojem, že někde bych se mohl dozvědět i něco víc," řekl v rozhovoru pro Českou televizi. V dospělosti také začal psát básně a pravidelně si zapisoval své sny. Mezi nejznámější patří jeho ilustrace pro Tolkienova Hobita, Saroyanova Tracyho Tygra, Brautiganovy prózy V melounovém cukru, Posledního mohykána Jamese Fenimorea Coopera nebo Kroniku Pickwickova klubu Charlese Dickense. Knihy sám také graficky upravoval. Jeho tvorba zahrnuje i nespočet grafických listů a plakátů k divadelním představením a filmům.

Jako pedagog vyučoval v Americe i v Evropě a čtrnáct let vedl Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM. Přestože nikdy nikomu své vidění světa nevnucoval, studenti kouzlu jeho přístupu často podléhali a snažili se tvořit v jeho stylu.

Na Jiřího Šalamouna vzpomíná jeho dlouholetý kamarád a kolega, ilustrátor Jiří Slíva: „Absolvoval dvě vysoké školy, umí několik jazyků, je vzdělaný, a přesto – nebo právě proto – jsou jeho kresby na pomezí art brut. Na objekty své tvorby se vždycky snaží dívat jako poprvé; dětskýma očima, dalo by se říct. A to zdaleka neplatí jen o Maxipsu Fíkovi."

Hana Slívová

V době, kdy ve všech uměleckých oborech převládalo takzvané angažované umění, si Jiří Šalamoun vyvinul svůj originální grafický styl. Vyjadřuje se výraznou výtvarnou zkratkou, vycházející z filozofického poznání skutečnosti a z jemu vlastního nezaměnitelného humoru. V jeho dílech se často nachází skrytý alegorický až ironický podtext.

Šalamounovy práce měly vždy mezinárodní umělecký přesah. Vytvořil výrazné a originální ilustrace pro knihy světových autorů a zejména mladší generaci 70. let zasáhly ilustrace prvního českého vydání Tolkienova Hobita. V této době začala jeho dlouholetá spolupráce s režisérem Bedřichem na animovaných příbězích Maxipsa Fíka. Od 60. let až dodnes se zúčastnil mnoha výstav a za své knižní ilustrace obdržel řadu českých a zejména zahraničních ocenění.

Jeho stěžejní pedagogická činnost se datuje od raných go. let, kdy vedl ateliér ilustrace a grafiky na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové. Zde vychoval mnoho pozoruhodných studentů, kteří na něj dodnes s vděkem a láskou vzpomínají. Jiří Šalamoun ovlivnil celou generaci grafiků a knižních ilustrátorů. Přejeme mu hodně zdraví a sil do dalšího života!

František Kast

Jak psát o někom, koho člověk nikdy nepoznal, ale žije jím neustále obklopen a zasažen... Všichni se všude snaží psát o tom, jak moc design ovlivňuje své okolí. Dovolím si na okraj poznamenat, že Jiří Šalamoun naše okolí ovlivnil víc než většina designérů dohromady. I tak je ale první z široké řady významných ilustrátorů, jenž vstupuje do Síně slávy Akademie českého designu. Slyšíte zde to slovo design... On sám je možná nesnáší, možná by je dokázal definovat tak, že by nás to všechny překvapilo. Nechme se překvapit. Znělo by to jako báseň? Obdiv k Edwardu Learovi, vzpomínky na domácí projekce grotesek za 2. světové války či válka samotná, to vše tvoří prazáklad poetiky samotného autora. Dále je to grafická zkušenost, kdy po spolupráci s časopisem Estetická výchova významně ovlivnil měsíčník Film a doba. Anebo pamatujete ty oranžové obálky edice Život kolem nás, kde se začal čím dál tím víc projevovat jako knižní ilustrátor? Zřejmě dokázal myslet křížem a perspektiva jeho myšlení byla velkoprostorová, i když ve výsledné kresbě prostor lámal a potlačoval. Často se stávalo, že současně přicházely rozdílné zakázky, a docházelo tak k vzájemnému ovlivňování tématy. Žil v prostředí knihy, žil uvnitř. Ta řada knih, kdy zasáhl obsah a vyrval jej kresbou, je vlastně nekonečná – počítejte a hledejte, co vše máte doma. Kronika Pickwickova klubu (2 svazky), Poslední Mohykán, Pan Tau a tisíc zázraků, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Tracyho tygr, V melounovém cukru... asi stačí, ale nekončí to. 

To, co je nutné dopsat a čemu jsem se dosud vyhýbal, je MAXIPES FÍK! Bez něj by to nebylo kompletní. Ale přiznejme si, Fík nás napadne vždy, to předcházející asi ne. Dopsáno, za odměnu jdu do ledničky ukrást Kinder řez, Maxipes Fík edition. Pokud Vám někdo ukradl dětství, vezměte si ho zpět, šmahem. Že předem moc děkuju!

Tomáš Luňák