CGD

Karlovarská přehlídka v roce 2015 vstoupila do požehnaného věku, v němž dává velice dobrý smysl strávit devět dní v lázních, a tomu odpovídal i design kampaně mezi kolonádním pítkem a plechovým odznáčkem na vycházkovou hůl. Absurdní typografickou vzpomínku na imaginární staré časy ale korigovalo Studio Najbrt lidmi, kteří tvoří současnost a ve světovém kontextu výjimečnou, demokratickou atmosféru festivalu – od nedávných vítězů cen po jejich řidiče. Václav Jirásek jich během posledních čtyř ročníků ve svém mobilním studiu, ve frontách před kiny nebo na black tie večírcích nafotil kolem tisíce. Nejdřív jen pro sebe, coby vášnivý sběratel portrétů ze setkání fanoušků cosplay nebo demonstrací za legalizaci konopí, později už koordinovaně, s myšlenkou na identitu jubilejního ročníku. Jenom na jednom z hlavních plakátů festivalu je tak 431 portrétů a během padesátého ročníku přibývaly další, aby se všechny promítaly na desítkách obrazovek v hotelu Thermal. Porota ocenila významovou šíři, nejednoznačnost i funkčnost a intenzivní nasazení projektu v užitém kontextu. Studovaný malíř se zálibou v katolickém umění Jirásek nevnímá glam, kdo je sexy nebo má styl, a je slepý k módám i společenským hierarchiím varského nebo českého a filmového ekosystému. Jeho zájem se pohybuje na škále od jemných, intimních gest studentek přes zvláštně tetelící se bytosti, jejichž profily by nebyl problém najít na středověkých malbách, po trapně teatrální projevy vyvolané přítomností objektivu. Pokud Jiráska zajímaly celebrity, pak vždy rovnocenně osobám bezpečně skrytým v temnotách promítacích sálů: jen coby další důkaz bizarnosti existence. Kombinací festivalových dění, která ale vždy skrývají šedé pozadí (a z odění pózujících lze příležitost vytušit až na druhý pohled), vyrobil Jirásek podobiznu festivalu jako cast list fantastického seriálu, za který evidentně považuje nejen festival, ale i život samotný.

Michal Nanoru