
200 slov o práci Nikoly Logosové: šum, šrafura, linka, šedá, úhel, uhel, lom, dělení, přepůlení, ironie, jemná, jemnost, muži, ženy, svět ženy, svět Nikoly, vidina, růžová a tak by se dalo pokračovat. Ještě zbývá dopsat 170x černá, a je to. Teď už jen pomalu; je tu ještě ironie, která k ilustraci vždy patří, a my si přejeme, aby tam byla. Věčnému nadbíhání tomu, co v ilustraci má být a co nemá, se Nikola brání. Celkem jednoduše, její práce nabízí víc úhlů pohledu, než by občas bylo zdrávo. Velmi často se končí v černé a i v ní, která nějak nemizí, se můžete snadno ztratit. Ano, 170x černá není málo. Je to vždy buď závrať, nebo klid, buď, anebo. Jistě, každý by chtěl nápovědu, klid a mír, ale já jsem za tu závrať rád. Buďme rádi všichni. Po Martinovi Kubátovi je tu další ilustrátor, který vypustil čerta ven.
Tomáš Luňák