CGD

„Nic jako příliš informací neexistuje, tohle je informační věk!" upozorňuje spolužáky v kurzech kreativního psaní Hannah Horvath ve čtvrté sérii Girls a její křižánkovsko-zlínsko-pražsko-evropská kamarádka Vendula Knopová už to bere jako samozřejmost. Všichni fanoušci její knihy Tutorial vědí, že dětství strávila s šesti sourozencí na samotě u lesa a rok 2016 jako nejúspěšnější česká umělecká fotografka nejmladší generace, ozdobená cenou z mezinárodního festivalu módy a fotografie v Hyéres, výběrem mezi Cool & Noteworthy časopisu The British Journal of Photography a prezentacemi od Fotomuseum Winterthur po Fondazione Prada. Ne všichni mají vždy ty informace, které by mít měli, a Knopová spojuje dva světy, z nichž minimálně jednomu poskytuje zdravý „reality check". Selfie z kozí pastvy následuje na její facebookové zdi Vendula coby předmět „who wore what" na pražském fashion weeku. Obličej si zakrývá obrovskou krabicí od Kinder čokolády.

Málokdo vždy přesně rozliší poměrně široké portfolio užitých prací Knopové pro designéry, galerie a módní projekty od jejích volných věcí – a popravdě po tom asi málokdo touží. Jen porota, která ji nominovala už loni, letos zvažovala zařazení fotografií pro „kreativní“ svatební agenturu Živijó, jež se následně ukázala jako autorčin vlastní projekt, vystavený v galerii u příležitosti Paris Photo.

Základ umělecké i zakázkové tvorby Venduly Knopové je ovšem stejný umělost a trapnost. Její koncepty plné manipulací, digitálních i obsahových, také často vznikají s a pro grafiky (zejména studio DIP) a zacházení s barvou, plochami i typický styling ukazují jejich úzkou vzájemnost. Knopová designérům dokumentuje jejich práce a ti přispějí svojí trochou Adobe (CorelDRAW?). Fotografka obrazy prezentuje ve svém prostředí a designéři zase v jejích, bez zřejmého dělení kdo tvoří co. Reklamní předměty ve stylu betonárky, portréty z vypůjčených obličejů, perfektní rodinné album z těch nejbizarnějších outtakeů nebo pohoštění na fiktivní svatbě vedle smíchu nad vlastními slabinami parafrázují hlavně marnivou a často marnou snahu zaujmout.

Knopová rezonuje s hashtagy doby: post-internetovou, východoevropskou a mileniální estetikou, prostředím nezávislých časopisů, s mladistvostí, nadhledem a sázením na selhání. Jádrem jejích prací je ale především extrémně pozorně aranžovaná a s kamennou tváří stylu prezentovaná pitomost ironizování světáctví a snobství. Rys, který porota v designovém kontextu zvlášť ocenila.

Michal Nanoru