1
Fotograf/ka roku
Václav Jirásek
Hraní si na herce. To je motiv, který prostupuje jak Jiráskovými fotografiemi pro 52. ročník Karlovarského filmového festivalu, tak permanentním kalendářem Herectví skupiny B.K.S. V prvním případě na sebe neznámí lidé berou slavné tváře a zažívají situace, jako je venčení psa, jízda MHD nebo nakupování ve večerce. V tom druhém se hrdinové obrozeneckých dramat, furianti, Husité i postavy ze starých pověstí českých a jejich gesta patosu zveličují nánosy líčení a kostýmy – vše v duchu ateliérové fotografické praxe přelomu 19. a 20. století.
Maska jako možnost naprosté proměny jedince, nástroj transformace osobnosti i připomínka její nepoznatelnosti patří k stěžejním motivům tvorby Václava Jiráska. V sérii pro karlovarský festival však její princip otáčí naruby. Zatímco protagonisty plakátů z předchozího roku (taktéž nominovaných na cenu CGD) byly celebrity, které nechtějí být spatřeny a unikají paparazzi objektivům, letos tu figurují lidé bez tváře, kteří se prostřednictvím masky dožadují pozornosti diváka. „Slavná tvář funguje podobně jako výrazné logo," říká k tomu Jirásek a popisuje rychlé spontánní focení, kdy během dvou slunných sobotních odpolední vyrazil do terénu a rozdával masky – portréty celebrit – skupince figurantů i náhodným kolemjdoucím. Luxusní loga-obličeje tu fungují v až nepřirozeně civilních kontextech. V té touze být viděn se však skrývá i napínavý paradoxní efekt. Maska slavné tváře vlastně umocňuje anonymitu svého nositele a přímo říká: Toto není celebrita. Koneckonců Belmondo je přeci ten poslední, koho by člověk za maskou Belmonda čekal. Ten tam nebude.
Pavel Turek