CGD

Květa Pacovská se ve své konceptuální tvorbě zabývá prostorem s jeho vizuálními vztahy a souvislostmi. Na tomto fenoménu je založeno celé její obsáhlé dílo, které zahrnuje široké výrazové spektrum forem od obrazů, prostorových soch-objektů, kreseb, instalací až po experimentální autorské knihy. Netradičními a zcela originálními výtvarnými postupy je Pacovská proměňuje ve stále novou vizuální zkušenost. Využívá v nich tvarosloví geometrie, které definují základní komponenty – linie a barva. Výchozí strohý geometrický koncept propojuje v jednotlivých detailech s jemnou a rafinovanou hravostí a překvapivou proměnlivostí. Za základ svého výtvarného projevu si Květa Pacovská od začátku zvolila kresbu, „Kreslím, kreslím všechno, kreslím čímkoliv na cokoliv," komentovala už začátkem padesátých let svou práci. Soustředění na samotný kresebný akt a zaujetí spontaneitou čáry udává charakter všem výtvarným formám jejího díla.

V šedesátých letech realizovala Květa Pacovská společně s tematicky ucelenou grafickou kolekcí leptů a suchých jehel své první drobné sochy – objekty z kovu, pak dřeva a papíru, které koncipovala jako kresby v prostoru. Jejich základem je otevřená forma, která není definovaná, a umožňuje tak jejich nepřetržitou obměnu. Z těchto objektů později odvodila řadu velkých konceptuálních prostorových projektů, které realizuje dodnes. Tyto minimalistické objekty z tenkých ocelových phátů jsou založené na jednoduché geometrické skladby vertikál, horizontál, diagonál a kruhu. Autorka je nazývá „placatými" sochami. „Vložením do prostoru je dále přetváří v prostorovou kresbu, ve vizuální projekci linií a čar. Svým důrazem na propojení s architekturou prostoru v nich nově aktualizuje úlohu bezprostředního dialogu s divákem, který se stává jejich spolutvůrcem.

Od počátku devadesátých let Pacovská soustavně maluje. Obrazy s geometricky členěným organismem barevných ploch a lineárních záznamů jsou opět otevřené prostorové geometrické projekty z čar a barevných segmentů s důrazem na sémantickou kvalitu barvy. V některých pracuje s pastózním reliéfem, jiné jsou asamblážemi barevných ploch a plastický detailů.

Specifické místo zaujímá soubor velkoformátových maleb, které Pacovská vytvořila v roce 1993 během svého působení na Hochschule der Künste v Berlíně, jako hostující profesorka a vedoucí ateliéru Vissuele Kommunikation. Přestože těžiště tvorby Květy Pacovské tvoří prostorové objekty a obrazy, dominantou je její experimentální autorská knižní tvorba, které se v návaznosti na předchozí ilustrátorskou práci věnuje systematicky od počátku devadesátých let. Vychází přímo z volné tvorby a využívá její principy a postupy. Proměňuje knihy ve zcela ojedinělé výtvarné artefakty, které rámec autorské knihy přesahují. Získávají povahu taktilního trojrozměrného objektu a stávají se „sochami, které lze číst, a zároveň knihami, které stojí jako sochy v prostoru". Jejich pojetí Pacovská založila na svérázné filozofii hry se slovy a čísly a propojila s „dadaistickou" barevnou hrou s prostorem. Tento princip, jejž Květa Pacovská s lehkou nadsázkou ráda využívá, připomíná výtvarné postupy, kterými v prvních desetiletích minulého století obohatila mezinárodní avantgardu tvorba Kurta Schwitterse, Paula Kleea a dalších osobností. Své postupy promýšlí už od šedesátých let, kdy se soustřeďuje na „uzavřený koncept" svých knih a dospívá ke zcela originálnímu pojetí knihy jako mnohovrstevnatého uměleckého objektu s otevřeným a stále se měnícím konceptem, který rozvíjí dodnes. Jedinečnost tohoto přístupu jí získala mezinárodní ohlas, který doprovázejí více než čtyři desítky prestižních ocenění v zahraničí.

Hana Larvová