3
Fotograf/ka roku
Marie Tomanová
V kontextu, kde se oceňuje především módní fotografie, je autorka, jejíž kariéra stojí v různých smyslech na nahotě, vítaným úkazem. Studovaná malířka z Mikulova žijící od roku 2011 ve Spojených státech vstoupila na newyorskou scénu už kurátorstvím a účastí na třech výstavách, které se dotýkaly mládí, vztahu mezi kurátorem a tvůrcem či průniku místní umělecké a východoevropské komunity v době poslední vlny post-Soviet chic. Rok 2019 pak ovládla knižním vydáním a mnohými výstavami projektu Young American (podle jednoho vlastního součtu poskytla během roku a půl 94 rozhovorů). Její práce pro časopisy, ať už třeba The New York Times, Style Magazine nebo pro New York Magazine, za niž je zde nominovaná, jsou jeho rozvedením.
Tomanová fotograficky začínala autoportréty, na nichž svoje nahé torzo v podivných zvěcnělých pozicích vystavovala počasí a pichlavosti přírody. Stejný zážitek zranitelnosti pak několik let nachází v tvářích přátel, známých a osobitě stylových kids na ulici, v klubech a na vernisážích. V době masového rozšíření a zároveň profesionálního znehybnění fotografie je symptomatické, že v práci Tomanové je fotografie a fotografování až na posledním místě. Krom okouzlení high-end kompakty Contax a příslušenství k žánru snapshotu coby znaku alternativního kreativního společenství se zabývá fotografií s minimální pozorností k médiu. Fotografie pro ni není ani tak nástrojem obrazovým a estetickým, ale prostředkem k seznámení, ne tolik křivým zrcadlem, v němž lze zahlídnout jinak – jakkoli její do široka otevřený objektiv a podhled právě tak deformují, ale přímou linkou k živým lidem. Nejde v ní nutně o vyjádření, ale o navázání komunikace, emancipaci a pocit sounáležitosti. Úspěch spoluvytváří už napojení na scénu (viz předmluva Young American od Ryana McGinleyho) a osobnost Tomanové je součástí balíčku – její bezprostřednost, „neprofesionální“ entuziasmus, vřelé a cílevědomé vystupování, androgynní vzhled i styling, dětskost a otevřená sexualita. To samé, ať už fyzicky, v podobě všelijak nestandardní identity, nebo třeba statusu cizince, hledá u svých objektů: obnaženou nevinnost a nesmělou nabídku spřízněnosti, chvějící se křehkost, mládí, krásu a nedokonalost ve světě plném ostrých předmětů.
Michal Nanoru