Voda. Důležitá jak pro vypírání modrotisku, tak jako jeden ze základních výtvarných prvků u ilustrací pro knihu Apolenka z modrotisku, za jejímž vizuálním doprovodem stojí dvojice Veronika Vlková a Jan Šrámek.
Komunikovat a pracovat ve dvojici má jednu velkou nevýhodu: vždy bude vklad jednoho převažovat, bude snadněji rozeznatelný. Je tomu tak i u nové publikace této autorské dvojice. Jde zde o překvapivý výsledek, většinou je v popředí technicky precizní Jan Šrámek, u knihy Apolenka z modrotisku je však více vidět technika akvarelu a lyrický rukopis Veroniky Vlkové. Po přítomnosti Jana jako by bylo nutné pátrat, to pátrání je stejně jemné jako okolní kresby.
Ostatně Veronika začala nejdříve na knize pracovat sama a Jan byl přizván až později. Ilustrace použité v knize jsou šťastným příkladem toho, jak maximálně využít myšlení, dovednosti a celou osobnost ilustrátora. Jednoduchost motivů, jemnost ve zpracování i úcta k lidové tradici zde nejen doplňují příběh, ale rozehrávají spoustu další odboček a výtvarných mikrotémat.
Zapomíná se, ilustrace nepopisuje, ale hlavně vypráví, a to nejen příběhy, které nám zobrazuje, ale i jejich okolí. Myslím, že to vše zde máme přehledně a jasně zobrazené. Pohled na okolí, na svět, na který se zapomíná. Mizí jako vysychající voda.
Tomáš Luňák