3
Fotograf/ka roku
Marie Tomanová
Možná to přes všechny ty uvolněné, usměvavé, sebevědomé a odhodlané tváře nevypadá, ale to, co se odehrává na fotografiích Marie Tomanové, je skoro vždy souboj. Nejde v něm o nic menšího než o identitu a svobodu. Snahu být spíše jedincem než typem. Touhu přijmout raději sebe samotného než nabízenou nebo vnucovanou sociální roli. I to je důsledkem toho, že Marii vlastně naučil fotit New York a žije zde téměř desátým rokem.
Ústřední téma, které charakterizuje její volnou tvorbu, zcela přirozeně prosvítá i v pracích pro časopisy. Stačí se podívat na Jasse a Martijna, kteří se společně choulí do jednoho ručníku na Rockaway Beach v editorialu pro VMan. Tomanovou zajímá mládí, ale nepohlíží na něj s krvelačností marketingových upírů a už vůbec ne s přehnanou nostalgií. Uvědomuje si dospívání a mladost jako to období, kdy se do jedince zakusují konvence a konformující síly. Probíhá přetlačovaná o to, kudy povede hraniční linie mezi touhami člověka a požadavky společnosti. Odehrává se ve tvářích i na tělech. Tomanová u toho konfliktu je, zachycuje ho a pokaždé stojí na straně individuality.
Sází na blízkost. Těla a tváře často zaujímají dominantní plochu snímku a před jejich pohledem lze jen těžko uhnout. Není to jen prostředek, jak umocnit svůj i divácký intimní kontakt s portrétovaným. Rozhodnutí zbavit se okolí znamená také dát stranou všechny vnější formativní faktory, které si na jedince činí nárok. Objektiv Tomanové je sem nepustí. V tu chvíli se pak ukáže, že její lidé nejsou jen bojovníci, jsou to vítězové.
Pavel Turek