Kontroverznost fotografií zachycujících Pavlínu Pořízkovou, které pro květnové vydání česko/slovenské Vogue 2021 pořídila v New Yorku působící česká fotografka Marie Tomanová, nespočívá v odhalení těla bývalé supermodelky, nýbrž v jakémsi odkrytí jejího emocionálního stavu. O tématu květnového čísla inkriminovaného časopisu, kterým bylo „zrání“, totiž spíš než titulní snímek, zabírající Pořízkovou odvážně v průhledném černém body, vypovídá dvojice dalších fotografií, na nichž modelka pózuje před svým malovaným portrétem. Navzdory vyjádření modelky, podle níž snímky ukazují, že teprve ve vyšším věku přijala své tělo, a nenechala si proto při fotografování zahalit nohy, jako tomu bylo na přítomné olejomalbě Wendy Rifkin, odhalují totiž záběry především smutek nad ztrátou manžela a nad sociální situací, do níž se po jeho smrti Pořízková dostala. Smutek je patrný především z gesta, v němž si rukama, kterýma si na první z fotografií kryla ňadra, nyní zakrývá tvář. Jako by se již nemohla dívat do aparátu, s nímž se jinak v průběhu focení snažila být – jako je tomu na Tomanové dokumentárních fotografiích mladých Američanů a Američanek – v přímém očním kontaktu. Pokud se tedy v pohledech mladých obyvatel Spojených států má zračit důvěra, že „prostě budou moci být takoví, jací jsou“, životní zkušenost bývalé supermodelky svědčí o něčem zcela jiném.
Karel Císař