CGD

V roce 2020, kdy jsme se ještě blíž poznávali s pandemií a drželi dál od lidí, přinesl Seznam Zprávy veřejnosti jedno seznámení vítané. Zatímco novinářskou fotografii za sebou dlouhodobě vlečou deníková klišé unavená stejně jako oči konzumentů nekonečného covidového zpravodajství, fotografie Vojtěcha Veškrny pro ambiciózní server jednoznačně vystupovaly. Od školního jaderného reaktoru po reportáž ze zavádění signálu do metra, se zvědavostí na hranici dětského zaujetí tvořená zadání si drobně posouvala zpravodajské hodnoty k autorskému pohledu a následovala je odpovídající formální bystrost. Desaturovaný, přesvícený, a přitom lyrický styl, kterým se Veškrna uvedl už na fotografiích letadel v projektu My Air Force, se blíží daleko víc produktové a technické fotografii než humanistickým reziduím reportérské rutiny. Nejlepší práce pro Seznam nebyly zbytečně zatížené žánrem, ale kombinovaly přitažlivost komerčních technik a kompoziční schopnosti grafika s tematickou otevřeností dokumentaristy. Dávalo to smysl – Veškrna má za sebou ateliér reklamní fotografie UTB ve Zlíně, dokumentární, ale už nesentimentální tradici FAMU, stáže v  grafických ateliérech v  Katovicích a na UMPRUM a asistování v  mezinárodním kolektivu Sputnik ve Varšavě. Na Seznam to bylo příliš a s  Veškrnou záhy ukončil spolupráci, ale šlo jen o jednu práci z  mnoha – Veškrna je nepochybně v  místním kontextu fotografem okamžiku a počet letos nominovaných prací, z  nichž velká část má (nebezpečně) blízko oblasti designu, to potvrzuje. Je všude, kam se podíváte, pracuje a nedělá ostudu. Představuje řemeslně zvládnutou fotografii okysličenou křížením oborů, které je jinde běžné a nutné, a přitom nepřekračuje kategorie natolik, aby byl nesrozumitelný nebo strhával pozornost jen na sebe. Být zadavatel, vidím to jako ideál. 

Michal Nanoru