CGD

V architektonické komunitě často zaslechneme průpovídku, že opravdu nejobtížnější je ve skutečnosti vyzdít ty nejjednodušší, čistě geometrické tvary zakreslené v projektu – jako je rovná zeď, pravý úhel, kruh. Tato překážka v digitálním prostředí grafického designu není rozhodující i přesto, že papír má vlastní tektoniku a povrchové vlastnosti. Největší překážkou na cestě k jednoduchosti knihy je intertextualita a vícevrstevnatost informací shromážděných v textech a obrazech každé jedné publikace, kterých si ani autoři a autorky textů nemusí být v celku knihy vědomi*y. Adéla Svobodová přistupuje k práci jako architektka. Vychází z charakteru, obsahu a souvislostí textů, jež upravuje, kreativně zachází s obrazy i jejich reprodukcemi a je si vědoma toho, že jednoduchost má pravidla, nebezpečí i disonance. Kniha je podivně archetypální objekt, jehož historie daleko předchází objev knihtisku, jak nakonec ukazuje i iPhone, který až nápadně připomíná některé ranně mezopotamské hliněné tabulky. Knihy Adély Svobodové se opírají o symetrii, harmonii uspořádání bodů, linií, plánů na ploše i stránek v prostoru. Zmnožené, ať opakující se, nebo variované uspořádání vytváří rytmus, kompozici celku. Celek projektovaný z částí je synestetické pole propojující geometrii, matematiku, hudbu, architekturu i výtvarné umění. Tímto řádem, budovaným vědomě i intuitivně, působí grafické úpravy Adély Svobodové. V letošním ročníku by autorka nominována za grafická zpracování knih Móda v modré (spolupráce: Tereza Hejmová), Výstava jako médium. České umění 1957–1999 a Divadlo ulice.

Adéla Svobodová je absolventkou Akademie výtvarných umění (ateliéry Michaela Bielického, Vladimíra Skrepla), autorkou grafické úpravy dlouhé řady publikací mj. Karel Prager, Devětsil 1920–1930, Ženy o ženách, Anna Daučíková, Eva Koťátková & Ketty la Rocca, Denisa Lehocká, Monument transformace ad. Je držitelkou vícera ocenění Nejkrásnější české knihy roku, Most Beautiful Swiss Books, The Stiftung Buchkunst, Leipzig ad. 

Vít Havránek