Nominovaná kolekce šperků Ondřeje Stáry z jeho dost možná nekonečného projektu „Obchůdek pro radost“ je důkazem toho, že začít si opravdu hrát (s významy i se žánrem) a získat lehkost v tvorbě může jen ten, kdo dokonale zvládne technologii a řemeslo. Nadhled, nebo možná prozření, že šperk není jen vážná, seriózní věc, koncept a sochařsky zpracovaný tvar, se Ondřejovi dostalo ve chvíli, kdy své povolání formálně i obsahově zvládl. Dostal pod kontrolu city i zručnost. Najednou se pro absolventa biomedicínského inženýrství na ČVUT a studenta posledního ročníku Ateliéru K.O.V. Evy Eisler na UMPRUM otevřela nekonečná cesta popkulturních referencí a postmoderních odkazů. Kombinovat vysoké s nízkým, chytré s hloupým a sarkastické se seriózním potřebuje víc než jen odvahu. Chce to tvůrčí svobodu, kterou vám může udělit jen zkušeností a sebevědomým zocelené podvědomí. Možná jsou některé vtipy až moc košilaté, názvy příliš doslovné a detail málo jemný, ale určitě oceníte neoddiskutovatelnou schopnost vtěsnat do těch zábavných miniobjektů určených na každodenní nošení humor. Pro tentokrát se příběh prstenu neodehrává jen za vámi definovaných okolností, kdy, kde, na co a proč jste si jej pořídili. Objekty z „Obchůdku pro radost“ mění kontext a přidávají vlastní dějovou linku, svůj vlastní paralelní svět. Nemusíte se smíchy popadat za břicho, ale jistě se pousmějete.
Jan Králíček