CGD

Eva Eisler (*1952 v Praze, Československo) je designérka, autorka studiových šperků, architektka, multidisciplinární umělkyně a pedagožka, jež volně propojuje různé kreativní disciplíny. Překračování hranic působí v jejím podání jako organický proces, a tak se i její dílo skládá v harmonický celek, přestože nachází vyjádření v různých médiích, strukturách a tvarech. Spojuje jej osvobozující úspornost a vyváženost forem, které nacházejí hluboký obsah i smysl v prostoru – v tom vnitřním, jimi vytvářeném, i onom okolním, jimi ovládaném. Tvary a struktury, s nimiž pracuje, staví řád i chaos do znepokojivého vztahu, přičemž jedno se zrcadlí v druhém, až se začínají vzájemně podobat. Šíře kreativního záběru Evy Eisler pak nijak neoslabuje intenzitu jejího rozmanitého díla.

V letech 1967–1971 studovala Střední průmyslovou školu stavební v Praze a následně v letech 1971–1973 Střední grafickou školu Václava Hollara tamtéž. V roce 1976 byly její autorské šperky poprvé publikovány v časopise Umění a řemesla. O rok později se vdala za architekta Johna Eislera, jehož v roce 1983 následovala společně se dvěma malými syny na stáž do New Yorku. Z původně dočasného pobytu se stala dlouholetá emigrace. Do České republiky se manželé vrátili v roce 2006.

V New Yorku se věnovala tvorbě šperků v domácím ateliéru na 86. ulici na Upper East Side na Manhattanu. Od roku 1993 se tento byt stal místem inspirativních setkání výtvarníků, architektů, osobností kulturní sféry a krajanů. V roce 1984 absolvovala stáž na Parsons School of Design a o rok později se její šperky staly součástí prestižní, mezinárodně vystavované kolekce studiových šperků Helen Williams Drutt Collection (Helen Drutt, 1973–2002, kurátorka a galeristka, zakladatelka Helen Drutt Gallery ve Filadelfii).

V New Yorku se začala věnovat také pedagogické práci. Vyučovala na Parsons School of Design (1987–1988, 1991) a následně na New York University, Steinhardt School of Education a Department of Applied Arts (2000–2003). Vedle vlastní autorské tvorby navrhovala také produktový design, například pro německou firmu Mono, stejně jako interiéry a architekturu výstav ve spolupráci s významnými institucemi. V roce 1995 realizovala novou podobu interiérů Českého centra v New Yorku. V roce 2001 vytvořila první objekty a šperky na principu samonosné nekonečné konstrukce, tzv. Möbiovy pásky, která ji zaujala a ke které se opakovaně vrací.

V roce 2006 manželé Eislerovi přesunuli své rodinné i profesní zázemí zpět do Prahy. Roku 2007 byla Eva Eisler jmenována vedoucí ateliéru Kov a šperk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, který záhy transformovala v K.O.V. (Koncept Objekt Význam). Během svého zdejšího pedagogického působení, které trvalo až do roku 2023, podporovala u studentů interdisciplinární přístup k tvorbě, podněcovala je ke hledání nových cest a experimentování s formou i materiály. Podařilo se jí tak vychovat generaci silných tvůrčích osobností. V roce 2010 absolvovala habilitační řízení a získala titul docentky umění a v roce 2019 pak profesuru. 

Díla Evy Eisler jsou zastoupena v mezinárodních sbírkách, včetně Brooklyn Museum of Art, Metropolitan Museum of Art, Museum of Arts and Design v New Yorku, Musée des Beaux-Arts v Montrealu, Pinakothek der Moderne v Mnichově a dalších. Eva Eisler realizovala řadu sólových výstav po celém světě, například v New Yorku, Londýně a Mnichově, pravidelně vystavuje v České republice a je oslovována českými i zahraničními galeriemi k hostování jako kurátorka moderního sběratelského šperku. Je nositelkou řady ocenění, například EDIDA Award 2015, Light Design; Form 2003 Award, Bundesverband Kunsthandwerk; Czech Grand Design, Designérka šperku roku 2013 a 2014 a dalších.

Michaela Kádnerová