Grafický/á designér/ka roku
Ondřej Báchor, Jan Novák a Matěj Činčera
Málokdy se podaří, aby finále designérské soutěže ovládlo jednotné téma. Finalisté kategorie Grafický designér/ka roku 2025 však vytvořili nečekaně homogenní skupinu tematicky reagující na dlouhodobou společenskou poptávku i aktuální vnitropolitickou situaci. Hlavním tématem soutěžní kategorie se tak stala kultivace historicky podceňovaného veřejného obrazu státních institucí a symbolů, které stát reprezentují.
Nová vizuální podoba slavnostního provedení Ústavy České republiky je výsledkem dlouhodobé odborné i společenské diskuse nad kvalitou a úrovní zpracování jejích předchozích verzí. Nejnovější zpracování listiny vzešlo ze spolupráce týmu tvořeného grafickými a obalovými designéry, typografy a písmaři. Návrh propojuje obsahovou významuplnost a symboličnost listiny samotné s důstojností profesionálního provedení, které bohužel v minulosti nebylo vždy automatickým předpokladem zpracování tohoto státotvorného dokumentu. Překvapuje civilností použitých materiálů a propojením současných technologií s nejlepší kulturní a historickou tradicí domácího knižního řemesla.
Jako hlavní médium si autoři zvolili papír, mimo jiné pro jeho udržitelnost a demokratičnost. V symbolické rovině tak odkazují k demokratickému poslání listiny samotné. Desky ve tvaru velkého státního znaku s výseky zjednodušených heraldických symbolů české státnosti – českého lva a moravské a slezské orlice – tvoří pomyslný štít chránící samotný text ústavy vysazený bezserifovým fontem Democratia z písmolijny AllCaps Jana Nováka a Ondřeje Báchora, kteří se společně s Matějem Činčerou na vizuální podobě listiny podíleli.
Státotvorný význam slavnostního provedení Ústavy České republiky je nepopiratelný a úroveň jejího zpracování už od počátků Československé republiky vždy zrcadlila aktuální společenskou situaci. Nejnovější vizuální podoba této listiny navazuje na nejlepší praxi prvních československých slavnostních ústav a s vědomím všech symbolických a historických konotací důstojně, ale bez zbytečného patosu, přenáší její étos do jednadvacátého století, kdy ho, zdá se, budeme velmi potřebovat.
Linda Kudrnovská