CGD

Když jsem poprvé zaslechla o Františce Iblové, bylo to v souvislosti s její cestou někam do íránských planin; potom jsem viděla její slepotisky, kterými se snažila zkoumat struktury řek a hor, jako by papír byl země a ona se přiblížila možnosti stvořit a zažít plasticitu krajiny; a nakonec i badatelskou diplomovou práci, jejíž součástí je i knížka Mikrosvěty. Cestovatelství, objevitelství, badatelství: tyto pojmy se v době, kdy se už zdá všechno objeveno, v době přehlcené obrazem i informacemi, v době minuciózních a přesných technologií, zdají být téměř vyčerpané. Lze vůbec v tomto světě objevit ještě něco nového? Lze uvidět něco, co nikdo jiný neviděl, nakreslit něco, co ještě jiní nenakreslili? 

Možná díky těmto otázkám se Františka Iblová vnořila do pouhým okem neviditelných, tajemných mikrosvětů. Drobné knížce předchází (či ji spíše doprovází) Mikroindex: na risu tištěný katalog, kde vedle sebe autorka klade mikroskopické zvětšeniny přírodnin i lidskou rukou vyrobených předmětů a látek. Pozoruje a porovnává tiskový rastr, digitální displej, štětiny zubního kartáčku, padesátník z kompostu, mušle, kameny, lišejníky, droždí nebo kefír, cestuje tajemnými pěšinami a cestami okem neviditelných struktur, pozoruhodných sídlišť, spletí neznámých a nikdy neviděných cest, podobně jako by chodila neprobádaným územím roztodivných krajin. V knize Mikrosvěty jde dál, až za hranu bádání a pozorování: to, co uviděla, když se procházela neobjevenými zvětšeninami, používá jako základ experimentální hry, ve které připouští, že to, co pokládáme za neživé, může žít svým vlastním životem. Co se může dít V žíle kamene, Ve smítku vzduchu, Hluboko pod kůží, V šupinách kořene, Na řase listu? Se zvláštní směsicí pobavení a vážnosti nás provádí tímto nikterak vzdáleným (je přece vedle nás, jen si ho nevšímáme), nově objeveným světem a využívá k tomu jednoduchou fixovou kresbu, akvarel, frotáž, koláž i tisk razítkem. 

Pěkně to ostatně napsala její oponentka, teoretička umění Anežka Šimková: „Výtvarné řešení knihy a doprovodné ilustrace, které čerpají z charakteru mikrosnímků a jejich fragmentů, představují půvabnou kreativní hru, zasazenou do jiných dimenzí pod povrchem jevů. Jemné barevné kresby a kresbičky hemživě zaplavují a organicky doplňují spolu s linkou cestování celou knihu a jsou v souladu s textem, který doprovází. Díky sepětí ilustrací a kvasi odborných textů přecházejících do fantazijních představ, se tu navozuje jedinečná (často zábavná) a inspirativní atmosféra… Autorka vytvořila z báze mikrosvěta a jeho výseků nový oživlý svět, moderní výtvarnou knížku, která má potenci rozvíjet fantazii čtenářů a smysl pro dobrodružství, těch menších i věkově zralejších.“

Františka Iblová je z generace, která si připustila, že svět lidí selhal a obrací se proto tam, kde vnímá napětí, možnosti a život: k živé přírodě, ke krajině, k vesmíru. Jejímu světu člověk nevládne, je jen jeho neoddělitelnou součástí, jednou z miliard možností. A tak je to dobře.

Tereza Horváthová