CGD

Doménou Hany Hillerové, etablované vizuální umělkyně a dnes i vyhledávané designérky, se v posledních letech stalo sklo, jehož vlastnosti a s nimi spojené možnosti bere jako velkou výzvu pro otevřený tvůrčí experiment. 

Ve své poslední kolekci váz Remix, již představila loni na Designbloku, propojuje Hillerová jedinečným způsobem svět současnosti s dobami minulými, impozantní monumentalitu s ornamentálními dekory jako otisky historie a masivní sílu stěn objektů s křehkostí a transparentností sklářského materiálu. Použitím kombinace historických forem ze Sklárny Jílek v Kamenickém Šenově vytvořila působivé 3D koláže, které mají nádech brutalistního stylu padesátých let, ale ve svém celkovém výrazu překvapují svou záměrnou „nedokonalostí“. Tu způsobují momenty jakoby zamrzlé expandující tekuté hmoty, která se snaží skulinami proniknout mimo dané tvary forem. Autorka tím záměrně ponechává sklu jistou svobodu sebevyjádření, jejíž hranice však umělecky koriguje. Dává tak vzniknout dechberoucím dílům, finálně upraveným technikou broušení. Vázy v podobě skleněných asambláží vytvořila jak v čiré variantě, tak i v sytých barevných tónech lesní zelené, růžové, ultramarínově modré či opalinové bílé.

Kov, který byl dříve jejím primárním uměleckým materiálem, ji nyní v podobě původních, více než sto let starých historických sklářských forem posloužil jako odrazový můstek k vytvoření unikátních skleněných objektů. 

Ačkoli mají funkci váz, díky své velkorysosti naznačují, že by se cesty autorky mohly v budoucnu vrátit k prostorovým projektům. Zdá se, že podobně jako samotná matérie skla se ani ona sama nenechá jen tak spoutat, ať už momentálním úspěchem či zařazením do jedné umělecké nebo designérské kategorie, a můžeme od ní čekat mnohá překvapení. Je důkazem síly autentického tvůrčího hledání, odvahy ke změně a experimentování, a to bez ohledu na věk, protože i v padesáti letech se můžete stát objevem roku.

Tereza Bruthansová