CGD

Wardrobe 2 a Wardrobe 3 lze číst jako jednu souvislou linii; jako šatník, který se nerozrůstá sezonně, ale opakováním, obměnou a zpřesňováním. Pro Aleše Hnátka jsou totiž jednotlivé kolekce otevřenými celky, dalšími vrstvami téhož uvažování o oděvu. To, co zůstává, je bazální: co nejkoncentrovanější střihy, konstrukce a řemeslo. To, co se proměňuje podle dostupnosti látek a způsoby jejich kombinování, jsou detaily, odstíny a struktury.

Konstrukce je přesná a promyšlená do posledního detailu. Včetně rubu, který je pro Aleše Hnátka stejně důležitý jako líc. Oděv chápe jako funkční celek, který má obstát v každodenním provozu, a to co nejdéle. Preciznost je pro Aleše standardem, na němž je celý systém postavený. Oděvy vznikají z archivních, deadstockových a recyklovaných textilií – často původně určených k jinému účelu, často s výraznou strukturou, někdy i vzorem a hlavně originální stopou. V kolekcích se už neobjevují čalounické látky, jako když Aleš opouštěl UMPRUM, ale co „nejpanenštější“, nejčistší materiály jako je kvalitní vlna, bavlna i technické textilie, které jsou rozkládané a znovu sešívané, vrstvené, zažehlované atd. Jejich minulost není potlačována, ale přirozeně vstupuje do nové podoby. Materiál zde určuje povrch, ale vedle toho přímo formuje střih a siluetu. Proto mívají  looky  přiznané kapsy, přesahující zipy nebo přerušené švy.

Převtělování se u Aleše Hnátka navíc děje ve vícero směrech – materiálovém i autorském. Diplomová Wardrobe 1 se přetavila do dvojky a ta do kolekce třetí. Překrývají se. Některé střihy se vracejí v upravené podobě, jiné modely dokonce vznikají skutečným rozebráním starších kousků. Proces přešívání, rozkladu a opětovného definování je přirozenou součástí Alešovy tvorby. Wardrobe 3 kontinuitu dále rozvíjí. Přibývají nové textury, vzory a technické detaily, které se zapisují do již

existujícího systému. Těžiště zůstává u základních typů oděvů – kalhot, košil, kabátů a bund. Právě v těchto kusech se nejlépe ukazuje autorova vyzrálost a schopnost navrhnout oděv, který není závislý na momentálním efektu, ale funguje dlouhodobě, v různých kontextech a situacích. Oděvy se naplno projeví až při nošení, kdy reagují na pohyb, proporce a individualitu nositele. Na ramínku mnohdy působí úplně jinak, mnohem nenápadněji, než na člověku.

Výraznou součástí obou kolekcí jsou kabelky. Vznikají z masivních kusů kůže, často těžko zkrotitelných, které nejsou tvarovány do předem dané formy. Aleš je spíše nechává přirozeně propadat a skládat tak, jak si víceméně samy řeknou. Jejich tvar se rodí z váhy materiálu a způsobů nošení, díky čemuž působí spíše jako objekty než klasické doplňky.

V kontextu současné módní tvorby je zajímavé, že emoce nejsou v kolekcích Wardrobe vůbec tématem. Nemají ambice vytvářet náladu, působit jako (sebe) terapie ani jako manifest jakéhokoli ega. S návrhy od Aleše Hnátka se neidentifikujeme stylově, ale bytostně. Wardrobe jsou autonomním světem, jenž se rozvíjí vlastním rytmem. Šatníkem, který se postupně zpřesňuje, zahušťuje a prohlubuje, a tím potvrzuje autorovu pevnou pozici i dlouhodobý potenciál. Protože k takovému stabilnímu módnímu bodu se každý z nás bude opakovaně vracet i za deset, dvacet, třicet let. To je jisté.

Danica Kovářová