Jméno Zdeňka Bauerová je synonymem české módy od druhé poloviny 20. století až po současnost. Je bezpochyby pokračovatelkou tradice slavných módních domů první republiky, především Hany Podolské a Oldřicha Rosenbauma.
Narodila se v roce 1930 v Bechyni. Ještě před studiem na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové získala výuční list švadleny a absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Takto prakticky vybavena pokračovala v letech 1952-1959 ve studiu v oděvním ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jehož vedení bylo svěřeno Hedvice Vlkové, výjimečné a všestranně vzdělané osobnosti. Po jejím absolvování se Zdeňka Bauerová na školu brzy vrátila jako aspirantka a asistentka Hedviky Vlkové. V roce 1970 převzala po své učitelce vedení ateliéru. Po dvou letech působení na škole získala titul docentky a v roce 1982 byla jmenována profesorkou. Ve vedení oděvního ateliéru působila do počátku devadesátých let.
Současně s pedagogickou činností se věnovala návrhářské práci, nejprve v salonu Eva, bývalém salonu Podolská. Odtud pak v roce 1968 přešla jako samostatná návrhářka do salonu Styl (bývalý salon Rosenbaum). Zde setrvala až do roku 1992, kdy bylo toto exkluzivní zakázkové krejčovství definitivně uzavřeno. Na dlouhodobou návrhářskou činnost navázala v následujícím roce, kdy začala pracovat pro nově otevřený módní dům Yvett Ajchler, který si vytkl náročný cíl, pokračovat ve slavné tradici předválečných pražských módních salonů.
Zdeňka Bauerová vždy přístupovala k módě jako vyhraněnému tvůrčímu projevu, jehož předstupněm je metaforická inspirace. Její tvůrčí metoda vychází z objemového chápání oděvu, který modeluje jako plastický, barevný a kinetický útvar.
Charakteristický výtvarný rukopis je pevně zakotven v citlivém vnímání současného umění. Její tvůrčí metoda vychází z promyšlené střihové koncepce, modelování oděvu a vytváření jeho základní síluety propracované přímo na postavě nebo na zmenšeném modelu. Volba oděvního materiálu je určena především chápáním tkaniny jako inspirativní hmoty, jejíž různorodost obohacená novými technologiemi se stává výzvou k neotřelým kombinacím. Uplatněním nesourodých textilních materiálů, například kontrastu hutné a transparentní struktury, vytváří nekonvenční kombinace a dodává oděvu specifický výraz a estetický ráz. Pevnou a logickou konstrukci oděvu váže s detailem, který se tak stává organickou součástí celkového řešení, a nikoli pouze přidaným dekorativním prvkem. Osobitost individuálně utvářeného modelu podtrhuje dokonalé formální a řemeslné zpracování.
Celý svůj profesionální život rozdělovala Zdeňka Bauerová rovnoměrně mezi práci v módních salonech a pedagogickou činnost na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Dvakrát do roka navrhovala pro salon Styl sezonní modelové kolekce, které byly široce publikovány a udávaly směr v rovině exkluzivního oděvního návrhářství a krejčovství v České republice. Věnovala se též tvorbě oděvů pro individuálního zákazníka. Kromě toho navrhovala filmové kostýmy a podílela se na přípravě reprezentačních státních kolekcí, například společně s Evou Fialovou vytvořila velmi úspěšnou kolekci pro EXPO 67 v Montrealu v Kanadě.
Poznatky a tvůrčí zásady načerpané v modelové činnosti pak široce aplikovala v pedagogické činnosti. V práci se studenty vždy kladla důraz na dokonalou střihovou konstrukci a modelaci oděvu, dokonale zvládnuté krejčovské řemeslo a zároveň otvírala prostor pro volnou kreativitu a individualitu.
Prof. Zdeňka Bauerová vychovala několik generací českých oděvních návrhářů. Prostřednictvím bývalých žáků působí svým uměleckým postojem na novou generaci, a tak stále ovlivňuje vysokou úroveň tohoto tvůrčího oboru v České republice.
Konstantina Hlaváčková