CGD

Jan Solpera: učitel, kolega, přítel, rádce, inspirátor, besedník, vojenský historik, milovník rybníků, čaje a jihočeské přírody, znalec grafiky, gurmán ryb... abych jmenoval jen některé zjevné či skrytější Honzovy rysy. Z jeho tvorby si nejvíc cením divadelních plakátů a knižních edic, a samozřejmě vynikajících písmových návrhů, které jsem měl tu čest připravit do počítače. Tvorba typografického písma je naším nejsilnějším průsečíkem, jeho písma mám rád pro jejich výtvarnou čistotu. Pro mě jako blízkého svědka jeho práce je těžké vyřknout cokoli objektivního, a protože nejsem kunsthistorikem, je mi dovoleno použít zcela subjektivní a emočně laděný výraz „líbí".

Pomohl mnoha lidem, studentům i absolventům, v jejich pozdějším uplatnění. Asi nejvíc na mě zapůsobilo jeho úsilí pro založení nového ateliéru Petra Babáka, přestože oba grafici mají rozdílný výtvarný názor i projev. A mohl bych přidat i příběh o tom, jak mě vytáhl z vojny na civilní službu ve škole, kde jsem zastával místo asistenta. Já jsem pak několik let působil v ateliéru po něm uprázdněném, kde jsem se snažil navázat na hodnoty jím vytčené - dobré řemeslo a individuální přístup ke studentům i odvahu k experimentu. Jsem rád, že žiju ve stejné době jako on, i když jsme od sebe časově trochu vzdáleni, ale co na tom záleží? Stejné ovlivnění tvůrčím duchem jsem pociťoval i u ještě vzdálenějšího Josefa Týfy, s nímž má Honza povahově mnoho společného. Hledám-li člověka, kterého bych mohl obvinit z toho, že typografie získala přednost před ostatními mými zájmy, nemusím chodit daleko, je to sedm kilometrů od mé chalupy v malebné Třeboni. V těchto letech zažíváme díky Brousilovi a jeho žákům nebývalou konjunkturu typografického umění v Čechách a já každému říkám, že Solpera za to taky může!

František Štorm 

Ať žije Solpera!

Kromě svého biologického otce uvádím vždy ještě další dva, bez kterých si život na této planetě nedokážu představit. Jedním je Dalibor Chatrný, který mi na střední otevřel úplně nový svět, ve kterém papír nabízí nečekané rozměry, mnohem víc než jen bídné dvě dé, a druhým bezpochyby typootec Jan Solpera. Jak pak na abiturientských srazech nad oschlými chlebíčky, pěkně nad ránem a s náručí plnou spolužačky, která před dvaceti lety měla o dvacet kilo míň, oba téměř polohlasem šeptáte: „Pamatuješ na toho našeho pana profesora? To byl ale kadet, tendle náš profesor Jan Solpera." A pak hned stočíte řeč zpět na otevřeně lechtivá témata... Solpera mi po Chatrném otevřel další prostor a to byl svět písmen, o kterém jsem si myslel, že je to mrtvý a vlastně vždy tak nějak předem daný svět, do kterého ani nelze vstoupit. Že můžete maximálně tak s pokorou listovat v obtazích písmových rodin a tehdy ještě pravidelně chrastit ve slitině takzvané horké sazby, a pouze ukazovat prstem jak v cukrárně a vybírat. Tak toto písmo by se mi líbilo do titulků povídky Proměna velkého Franze. Pan Solpera mi ukázal svět těchto živočichů. Nechal mi čichnout k rozkroku písmene Á, dát si prvního hlubokýho franzouzáka s éčkem, nakouknout do podpaží zetka či ukázat vykrouženou oblinu překrásného poprsí óčka. Dokázal mě přesvědčit, že písmo je živé a že ho stačí jen tak nějak vyklepat z papíru. Dal mi jako nepísmákovi do rukou důvěru a nechal mě cestovat. Jsem mu moc vděčný za pečlivý doprovod hlubokým abokým lesem i palouky s ochutnávkou košíků plných sladkých malin v podobě rozsáhlých písmových rodin. Nebál se mi otevřít dvířka pro něho jistě k mnohdy těžko pochopitelným experimentům. Dokázal se tak nějak přirozeně nadchnout pro cesty, kterými by se sám asi nikdy nevydal. Ted', když jsem se dostal do role rovněž vedoucího ateliéru na naší společné alma mater, snažím se upomenout, co bylo na tom solperovském učení pro mě dobré, že se mi tak často vrací na mysl. A příznám se, že nepotřebuji použít nějakou složitě vrstvenou analýzu. Pamatuju si totiž dobře, jak dokázal poznat, kdy je student schopen sám vyrazit na vlastní cestu, a jen ho lehce zpovzdálí pofackovat, aby úplně nezabloudil. Prostě netlačil na pilu a nepletl se se svými radami moc do cesty. Uměl včas cuknout, ale když viděl, že makáte, dal zelenou. To bych se moc rád naučil. Poznat, kdy je od studenta dobré odstoupit, nemotat se mu do cesty a jen sledovat ten šrumec.

Mladým a divokým radím, choďte a hledejte tištěné Solpery. Pořád je najdete v antikvariátech kvariátech za pověstných pár babek a některé knihy fakt stojí za to. Potkal se totiž často kvalitní autor textu s pečlivou grafickou úpravou. Camus a Cizinec, Novalisova Zázračná hra světa, Shakespeare, Wyspiansky, Hans Arp, Povídky Franze Kafky, Vzdušné zámky Juliena Greena, prostě metry Solperou upravených kníh. Nebo jestli chcete z jiného vizuálního soudku, tak dnes již ikonický literární časopis Tvář ze sedmdesátých let minulého století, se svou výraznou redakcí i adekvátní vizuální tváří. Prostě hledat, najít, doplnit. Zejména doporučuji hledat knižní úpravy. Zpočátku jsem se ztrácel v těch solperovských kudrlinkách a historizujících vykrouženíčkách. Nenechte se ale odradit, chvíli vám to bude taky trvat, ale vězte, je to moudrý a poučený vizuální svět písmen s pevně tesanou historickou stezkou. A vždy je přece důležité na něco navazovat, neplápolat tak nějak sám ve vzduchoprázdnu. Navazovat prostě na něco, co má sílu. Jsem rád, že i když se na designovou akci Czech Grand Design všude kolem zákulisně hudrá, zatím jako jediná našla a vytáhla do záře reflektorů tak plachého člověka, jakým Jan Solpera, muž od vlhkých rybníků a plazivých par, který je na svých cestách stále vybaven svým džínovým kompletem značky Levi's, je. Tak nějak se na Solperu i v odborných kruzích zapomnělo, i když tato významná typopersona s výraznými pedagogickými přesahy, která vyrobila třeba Štorma, Najbrta, Kvízovou, Pistoru nebo Babáka, oslavila významné životní jubileum. Takže hledejte! Občas si ho totiž ještě nevědomky olíznete v podobě poštovní známky, kterých vypravil do světa taky pěknou řádku, nebo si sáhněte večer do peněženky a prolistujte papírovky. Protože než nás sežerou eura, najdete na všech papírovkách hned vedle hlav Němcové, Komenského a spol. Solperovo písmo Insignia. Máte tedy Solperu často i několikrát denně v ruce!

Chlapům se to blbě říká, znáte to, ale musí to ven. I když se poslední dobou spolu vídáme dost málo, říkám, miluju vás, pane Solpero. Jsem rád, že jsme se potkali, a díky za vše! Jsem zvědavý, v čem přijdete na Czech Grand Design ceremoniál, protože jsem zatím ještě nepotkal džínový smoking značky Levi's, ale možná vám ho už v Třeboni dávno ušili.

Petr Babák