





Julie Černá patří k nemnohým talentům, kteří vzbudí svou prací pozornost dřív, než nastoupí k maturitě. Poprvé se objevila v roce 2019 na festivalu ilustrace a komiksu FIK v Ústí nad Labem a už tenkrát způsobila pozdvižení. Její tvorba je od té doby neobvykle konzistentní – ať už se věnuje komiksu, ilustraci nebo animaci, staví především na silné atmosféře, dadaisticky laděných mikropříbězích a velmi osobité poetice, jež má v sobě cosi z Davida Lynche i kremrolí po nedělním obědě. Formálně je Juliin kresebný projev velmi civilní, křehký a nevtíravý – autorka neusiluje o „wow efekt“, ale o intimitu a blízké spojení se čtenářstvem.
A to se jí právě v komiksové trilogii Kámen Osudu a jeho následné adaptaci do podoby krátkého animovaného filmu daří výborně. Komiks o třech „dějstvích“ vydávala původně samonákladem na pokračování, letos (tři roky po dokončení) vyšel konečně také oficiálně díky Nakladatelství UMPRUM. S jeho filmovou adaptací v letošním roce slaví autorka mezinárodní úspěchy – světovou premiéru si odbyl na Mezinárodním filmovém festivalu Berlinale a od té doby ho uvedlo přes padesát mezinárodních festivalů ve více než třiceti zemích, od USA či Japonsko, po Island i Austrálii. Získal řadu nominací a zvláštních uznání v soutěžních sekcích, ale i cenu poroty za nejlepší studentský film na Bucheon International Animation Festivalu v Jižní Koreji.
Ale co je tedy na Kameni Osudu tak zvláštního? Vlastně trochu všechno – lyrická nedějovost epizod, které nikam nevedou, jemně znepokojivá symbolika, kterou lze těžko vyložit a přitom dloube do žeber, studené rýsované linky potkávající hutné plochy barevných pastelů... O Julii Černé bylo letos neustále slyšet a ještě o ní uslyšíme.
Barbora Müllerová