



Tak schválně.
Kolik máte v domácí knihovně průvodců? A kolik o městě, ve kterém žijete?
Já mám jako místo přechodného pobytu uvedenou Prahu a tak jsem napočítal těch přechodných průvodců šest; a jen jeden jediný je ilustrovaný: Periferní průvodce Prahou, který se mi sám od sebe přepisuje na Perfektní průvodce Prahou.
Hudebník a ilustrátor Tomáš Staněk v lednu před dvěma lety, v čase bez práce a propadu do úzkostí, hledal únik do těch příjemnějších míst. Do svých oblíbených spotů. Zprvu zde místa jen kreslil. Bez ambice na to, že by někdy ilustrace vyšly knižně. Terapie zaznamenávaní, vynechávání, vzpomínání. Realistická kresba, která v sobě nese zvláštní vrstvu paměti z opakovaného návratu. To vše v sobě mají ilustrace, které loni vyšly knižně.
Staněk již od 13 let vytvářel graffiti, a tak se po městě pohybuje jinak, v jiný čas a často i za jiným účelem. Právě tento pohyb je v kresbách, které doplňují již uceleného průvodce, vidět nejlépe. Není to pohyb lovce, ale někoho, kdo hledá více než místo pro svoji tvorbu či tvorbu kolegů. Jde spíše o pohyb chodce, který má čas i odvahu se zastavit tam, kde většina v lepším případě jen rychle prochází. Zároveň ví, že i to zastavení nemůže být dlouhé, protože všude kolem je stále tolik změn.
Většina průvodců v čase vydání ztrácí hodnotu a ubližují místu, o kterém pojednávají. Staněk citlivě nabádá k vlastní zvědavosti tím, že vás vede spíše do míst, kde kafe, pivo a svačinu najdete pouze a jen na dně svého batohu. Pomalu nás připravuje na čas, kdy jedinou jistotou bude právě ona nejistota světa na periferii.
Tomáš Luňák
