CGD

Designérka Elis Monsport se v roce 2025 zaměřila mimo jiné na zakázkovou tvorbu skleněných interiérových prvků, jako jsou paravany, zástěny a příčky. Tyto technologicky náročné objekty kombinují praktickou funkci s estetickým účinkem spočívajícím v řemeslném zpracování skla a světelné hře, kterou v prostoru rozehrávají. Monsport promítla do užitných objektů vysokou sklářskou a sochařskou citlivost, a podařilo se jí tak navázat na bohatou tradici československého sklářského výtvarnictví a jeho projevy v architektuře.

Paravan Botanico kombinuje tavené a ryté sklo a zrcadlo. Náročným velkoplošným rytinám do skla se Elis Monsport věnuje dlouhodobě a její tvorba je v tomto ohledu v českém prostředí jedinečná. Paravan pokrývají ryté kresby připomínající bujnou pralesní vegetaci, v níž se prochází kočkovité šelmy a jako v renesančním obraze z ní vystupuje ženská postava. Rytiny a textura taveného skla dodávají objektu hloubku a křehkost: zástěna nefunguje jako pevná bariéra, ale spíše jako filtr, který zpomaluje pohled, láme světlo a interiér proměňuje v jemnou krajinu. I v jednoduché, pravoúhlými formami definované architektuře tak paravan vytváří prostor pro nepravidelnost a vizuální napětí.

Podobný efekt mají také skleněné příčky a koupelnové zástěny z lehaného skla, jehož měkké deformace narušují racionalitu funkce, kterou tyto prvky v interiéru plní. Proces „lehání“ skla do formy umožňuje vznik jemných vln a nerovností, jež zkreslují tvary a reagují na pohyb těla i proměny světla. Výsledné příčky a zástěny tak redefinují hranici viditelnosti: oddělují, aniž by izolovaly, a do každodenních rituálů vnášejí haptickou i vizuální citlivost. Monsport tak využívá sklářské řemeslo k modulování, zjemnění a rozpohybování prostoru. Sklo zde není neutrální výplní, ale živým materiálem, který nese stopu výrobního procesu a aktivně formuje způsob, jakým vidíme a vnímáme interiéry i jejich obyvatele.

Klára Peloušková