CGD

Rukopis absolventky ilustrace na UMPRUM Nikoly Logosové (nar. 1992) je jako chameleon, perfektně se přizpůsobí danému tématu i médiu. Nad vším pak ční Logosové smysl pro detail, humor i pečlivé zachycení atmosféry. Její obrázky z cest, kreslené perkem, jsou zábavnější než fotografie focené na film, při tvorbě barevných koncertních plakátů si šikovně pohrává se zkratkou a abstrakcí, dětské ilustrace jsou zase plné vtipných, pečlivě vykreslených drobností, které podněcují zájem o téma. Působí tak i obrazová stránka loni vydané knihy Pozor, doktor! Dějiny medicíny v sedmi dnech od Petra Svobodného v nakladatelství Běžíliška, které s Logosovou pracuje dlouhodobě. Schopnost naladit se na text a nenásilně podtrhnout jeho podstatu dobře ukázala i v ilustracích pro loňskou knížku Petry Soukupové Klub divných dětí. Jejich hravá, strašidelná i úplně obyčejná podivnost přitáhne pozornost čtenáře na první pohled.

Hana Slívová

200 slov o práci Nikoly Logosové: šum, šrafura, linka, šedá, úhel, uhel, lom, dělení, přepůlení, ironie, jemná, jemnost, muži, ženy, svět ženy, svět Nikoly, vidina, růžová a tak by se dalo pokračovat. Ještě zbývá dopsat 170x černá, a je to. Teď už jen pomalu; je tu ještě ironie, která k ilustraci vždy patří, a my si přejeme, aby tam byla. Věčnému nadbíhání tomu, co v ilustraci má být a co nemá, se Nikola brání. Celkem jednoduše, její práce nabízí víc úhlů pohledu, než by občas bylo zdrávo. Velmi často se končí v černé a i v ní, která nějak nemizí, se můžete snadno ztratit. Ano, 170x černá není málo. Je to vždy buď závrať, nebo klid, buď, anebo. Jistě, každý by chtěl nápovědu, klid a mír, ale já jsem za tu závrať rád. Buďme rádi všichni. Po Martinovi Kubátovi je tu další ilustrátor, který vypustil čerta ven.

Tomáš Luňák