




„Bylo to jedno z nejrychlejších a nejsvobodnějších focení, které jsem zažil.“
Česká návrhářka Jindra Jansová pronesla adresu Jana Grombiříka, že je jako malé dítě, které chce vidět všechno a hned, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je tedy příznačné, že za modely si Jan vybírá zásadně silné a pro někoho možná kontroverzní osobnosti. I když Janovi jsou blízké ve smyslu osobní známosti i podobné životní filozofie. A z hlediska fotografie mu vytvářejí rozmanité portfolio. O focení nadpozemské zpěvačky Jany Kratochvílové pro magazín Blue Paper, za jejíž portréty byl nominován do kategorie Fotograf roku, mluví jako o jednom z nejrychlejších a nejsvobodnějších focení, jaká kdy zažil. Pro Blue Paper nafotil vedle Jany Kratochvílové v minulých dvou letech například rakouského umělce (a opět osobu poměrně zvláštního rázu) Hermanna Nitsche či krásku Kristinu Chrastekovou, která zachycena z profilu v turbanu evokuje Dívku s perlou z často citovaného obrazu Jana Vermeera van Delft. Jestli toto plátno bylo, či nebylo konkrétní předlohou výjevu s Kristinou, nevíme, ale o podobnosti některých Janových snímků s malířskými kompozicemi můžeme mluvit určitě. Tuto analogii dokládá fakt, že ještě předtím, než se Jan začal věnovat fotografii, studoval malířství a zajímá se o historii umění, fotí i architekturu (pro Blue Paper zvěčnil například proslulý hřbitov rodiny Brion-Vega v Itálii). Velmi aktivně se pohybuje ve světě módy, což výrazně ovlivňuje výběr jeho modelů.
Monika Doležalová
