CGD

Kolekci Labora můžeme v rámci tvorby Zoltána Tótha přiřadit několik prvenství. Poprvé v ní představuje kompletní a ucelený pánský sortiment, tak jak jej vnímáme v tradičním šatníku, a poprvé také propojuje svou kreativní vizi ve speciální spolupráci se dvěma dalšími jmény – s krejčovským a výrobním ateliérem SALONč4 a designérkou tašek a doplňků Alex Monhart. Zoltán Tóth dokázal harmonicky spojit všechny jednotlivosti v silný celek s jasným výtvarným názorem a čitelným rukopisem.

Zdrojem inspirace se už tradičně stala architektura, což je tak typické pro Tóthovu tvorbu. Jestliže se v předchozích letech věnoval konstrukci a dekonstrukci, otázkám proporce těla a hmoty nebo snad fungování světla ve vztahu k objektům, tentokrát bylo jeho prozkoumávání architektury mnohem intimnější. Pozoroval haptické a vizuální detaily a schopnost architektury a interiérů ovlivňovat pocity. Až pedantsky dešifroval atmosférické prvky v československé brutalistní architektuře a převáděl je do jazyka oděvního designu. Extrémní pozornost je proto věnována především texturám – použité japonské materiály překvapují až extrémně odlišným zážitkem při dotyku a při běžném pozorování z dálky. Stejně jako brutalistní interiéry ze 70. let minulého století, v nichž se lakované dřevo předvádělo jako plast a beton vypadal jako ručně tkaná textilie a naopak. Solidní materiály se tedy opět staly silným stavebním prvkem a opět v kolekci nechybí ani ty recyklované nebo šetrné k přírodě. Důraz na ekologickou udržitelnost je u Zoltána jasnou a zcela automatickou hodnotou.

To, co v kolekci Labora však rozhodně nenajdeme, je nostalgie. Zoltán se chytře a sebevědomě brání jakýmkoliv retro prvkům a jako vždy se silně vzpírá také romantice a romantizaci. Neúprosně zasazuje všechny své oděvy do současnosti, hledá adekvátní a relevantní vztah s tím, co žijeme dnes a jak žít chceme v budoucnosti. Dámské a pánské se sice fluidně prolíná, jednotlivé kusy je možné mezi sebou libovolně kombinovat a zaměňovat, ale nikdy neztrácejí svůj sexuální náboj. Zoltán má až paradoxní schopnost uchovávat ve svých střizích a siluetách to podstatné z nás. Bez afektu a manýry, ale s magnetickou přitažlivostí.

Jan Králíček

Zoltán Tóth byl nominován za dvě kolekce – kolekci Base 21 a kolekci SS22, jež navazuje na jeho diplomovou práci s názvem RE v Ateliéru designu oděvu a obuvi na UMPRUM v Praze. Čerstvý absolvent a příslušník mladé generace designérů neustále zkouší a objevuje, hledá a rozvíjí nový jazyk módy v současné době plné dramatických společenských změn, která se čím dál důrazněji vymezuje vůči akceleraci sezónních cyklů. Jaký ale zvolit přístup, aby oděvní kolekce obstály tváří tvář vysokým nárokům na udržitelnost a etický přístup k tvorbě?  Tóth zvolil důslednou recyklaci, použil materiály – hedvábí, bavlnu, polyester – (nejen) z vlastního „dead stocku“, kromě toho pracoval s velkými metrážemi, které u některých modelů tvaroval jen řasením a vrstvením bez použití střihu. V práci s objemem a samotným konceptem probleskuje osobnost jeho mentorky Liběny Rochové. Zero waste modely nejsou navíc jednou pro vždy definované, každý zákazník je může sám po čase transformovat a „přeskládat“ do nové, aktuálnější nebo funkčnější podoby. Vlastním tvůrčím vkladem tak navíc získá k oděvu hlubší vztah a nebude jej chtít měnit za jiný. Tóth pracuje efektně s objemem, který staví do kontrastu k úzké siluetě kopírující tělo, podobně využívá polarity jemných kluzkých tkanin a hrubých pletenin. Skvělým způsobem kombinuje barvy, černou doplnil sytě oranžovou, žlutou, růžovou nebo smaragdově zelenou. Vždy se ve své tvorbě odkazoval na studium architektury, rád pracuje s abstrahovanou geometrickou formou. V poslední kolekci navíc spolupracoval s textilním designérem Jurajem Strakou, který pro Tótha navrhl autorský potisk s dezénem konstrukčních detailů krejčovských střihů. I tkaniny s autorským potiskem mají důsledně udržitelný původ, využívají recyklovaný polyester nebo econylon. Kolekci doplňují ručně pletené vlněné svetry a doplňky, které ve spolupráci s autorem vytvořila Iva P., reinterpretace tradiční techniky do nadčasového konceptu dokonale zapadá.       

Andrea Březinová

Každý módní designér se snaží nejen o jednoznačné vyjádření svých nápadů a myšlenek, ale rovněž o nalezení vlastní identity, která ho v očích publika jasně oddělí od zbytku a díky níž se jeho modely stanou objekty konstantní touhy klienta. Zoltán Tóth oboje zvládl v krátkém čase a svou „kolekcí 3" jednoznačně potvrdil skutečnost, kterou veřejnost tušila již od roku 2017, kdy v rámci pražského fashion weeku získal titul pro nejlepšího mladého návrháře. Tóth patří mezi současnou tuzemskou elitu designérů.

Ve své tvorbě se jakoby programově vyhýbá povinnému používání sezonních trendů diktovaných největšími módními domy a jeho hlavní inspirací bývají vzpomínky mající původ na rodném Slovensku. K módě přistupuje jako k architektuře, kdy tvar oděvu modeluje velkoryse jako konstrukci stavby.

Hlavním inspiračním zdrojem „kolekce 3" na jaro–léto 2020 se ale výjimečně nestaly rodinné reminiscence či osobní zážitky, nýbrž emoce, které Tóth prožívá při pohledu na tvorbu mladých slovenských módních fotografů Michala Pudelky, Evelyn Benčičové a Márie Švarbové, jejichž tvorbu pojí naléhavé zachycení pocitu izolace v rámci početné skupiny, odehrávající se často v kulisách esteticky vděčného socialistického realismu.

Jejich výraznou práci s kompozicí, perspektivou a barvami Tóth převtělil do modelů, jejichž charakteristickým rysem je jednobarevnost a naddimenzování buď celého oděvu, nebo aspoň jednotlivých komponentů. Kolekci dále dává řád motiv zmnožení, kdy stejný model je proveden v několika barevných variantách, a pojí ji Tóthův dosud nejoblíbenější materiál – hedvábí.

Andrea Běhounková